S Terezou, zootechničkou ze ZEAS Puclice, která se na farmě Bukovec spolu s kolegy stará o dvoutisícihlavé stádo holštýnek včetně jalovic a telat, jsme si povídali nejen o jejím studiu, ale také o její práci. Byla radost dělat rozhovor s někým, koho práce baví a dokáže o ní mluvit celé hodiny.
Úspěšně jste zakončila studium na agronomické fakultě ČZU v Praze. Vím, že váš tatínek je vedoucím zootechnikem v Puclicích, dá se říct, že jdete v jeho stopách?
Asi ano. Ale vždycky to tak nebylo, je to vlastě náhoda. Studovala jsem gymnázium, takže bylo jasné, že půjdu na vysokou. Chtěla jsem na medicínu, to mi nevyšlo. Tak jsem si řekla, že vydržím rok jinde a zkusím to znovu. No, a protože tatínek studoval na ČZU a navíc tam brali bez přijímaček, tak to byla jasná volba. Po prvním ročníku už nebylo cesty zpět, zůstala jsem a nelituji.
A jak se stalo, že jste při studiu i pracovala?
Po druhém ročníku byla povinná pětitýdenní praxe v podniku. Puclice se nabízely, mám to doma. Ve třeťáku jsem pak v Praze zrušila kolej a dojížděla třikrát týdně do školy a zbytek týdne jsem byla tady na farmě. Po závěrečné bakalářské zkoušce přišla otázka co dál. Na farmě byla tehdy neobsazená krmivařina, kterou mi nabídli. A tak jsem tady a školu jsem dodělávala dálkově.
A jaké jste měla téma diplomové práce?
Selektivní zaprahování. V chovech je to teď velké téma, hodně se řeší spotřeba antibiotik. Věnovala jsem se tomu už v bakalářce. Takže jsem volně navázala a zaměřila se na projevy v následující laktaci. Sledovala jsem i kvalitu mléka, celkově zdraví vemene. A jaký má vliv, když se kráva zasuší antibioticky nebo ne. Bylo to hodně o statistice, ale to mi, jakožto milovnici matematiky, nevadilo.
Jak velký byl vzorek?
Porovnávala jsem čtyři podniky. Našich sto krav, sto krav z Alimexu a ještě dvě skupiny zvířat ze školních podniků. Takže opravdu velký vzorek, který přináší zajímavé výsledky. Minimálně pro nás jsem si potvrdila, že i při naší užitkovosti a při nízké hodnotě somatických buněk, kdy jsme někde na 160 tisících, si můžu dovolit zasušit antibioticky zhruba jen 20 % krav, bez toho, aby to mělo negativní vliv na zdraví vemene nebo kvalitu toho mléka.
To zjišťujete na dojírně?
Ano, většinou z kontrol užitkovosti. Máme i vlastní počítač somatických buněk. Využila jsem to právě v diplomce, kdy jsem si každou krávu před záprahem odebrala, spočítala somatiku a podle toho jsem se rozhodovala. Ale kritérií je samozřejmě víc. Mléko se vyhodnocuje i na PM testech, to jsou chromogenní agary, které se kultivují při tělesné teplotě. Mléko může na pohled vypadat dobře, ale právě kultivace ukáže nějaký subklinický nález a to je důvod, proč použít antibiotika, aby se předešlo v následující laktaci problému. Je to sice časově i finančně náročné, ale přinese to razantní snížení spotřeby antibiotických látek.
Proč je takový důraz na snižování antibiotik? Je to cena?
Obecně je velké téma antibiotická rezistence u lidí i zvířat. Ten rozdíl v ceně, když se použijí antibiotika nebo ne, je minimální. Takže záleží opravdu jen na tom, jak ušetřit antibiotika 3. a 4. generace, která jsou určená pro lidi a ne jenom pro zvířata.
Je velký rozdíl mezi teorií ve škole a praxí?
Já měla štěstí, že můj vedoucí práce i oponenti a všichni jeho kolegové se věnují podobnému tématu jako já. Takže minimálně problematika zaprahování je pro mě obrovsky přínosná. Obecně se na škole probírají témata, která rezonují ve vědecké i odborné obci. Člověk se dostane k nejnovějším trendům, o kterých se v běžné praxi nedozví. Na druhou stranu se ve škole neučí, jak poznat blížící se porod nebo jak správně upravovat paznehty, to mě naučila až praxe.
Máte na starosti krmiva. Co to znamená?
Receptury máme od výživového poradce. Já mám na starosti vstupní hodnoty, se kterými pracuje. Než dojde k sestavení krmné dávky, musím postavit bilanci krmiv pro následující rok. Znát hodnoty, na kterých chci stavět, užitkovost, které chci dosáhnout, kapacitu skladovacích prostorů, kolik stojí řepka, protože ekonomika je neúprosná. Cílem je, aby krávy měly na žlabu to nejlepší.
Z čeho se skládá krmná dávka?
Základ je kukuřice. Krmná dávka pro dojnice je 57 kg, z toho 25 kg je kukuřičná siláž. Pak tam jsou travní a vojtěškové senáže, sláma, bavlníkové semínko, jádro, řepkový a sójový šrot, melasa a lihovarské výpalky, to jsou výpalky z kukuřice. Plus komplexní doplňkové krmivo pro dojnice z Primagry, kde jsou minerály a všechny vitamíny. To se všechno míchá v krmném voze. Pro každou kategorii zvlášť. Je pevně dané pořadí a hmotnosti, jak se to nakládá do krmného vozu. Ráda říkám, že mám nejlepší krmiče na světě, protože jejich odchylky v chybovostech nakládek jsou do jednoho procenta. Jsou opravdu dobří.
Bavlníkové semínko? To slyším prvně…
Přišel s tím náš výživář, v zahraničí je to téměř standardní součást krmné dávky. Obsahuje především tuk a vlákninu, které se podílejí na zvýšení obsahu tuku v mléce.
Pěstujete si vlastní kukuřici. Jak zvládáte sucha?
My si, zatím, významně stěžovat nemusíme, v okolí se suchem bojují daleko více. Nicméně to má vliv na kvalitu sklizně. Když se nám povede sklidit požadované množství – 13 000 tun kukuřice ročně, tak se modlím, aby hodnoty vyšly aspoň na té spodní hranici, aby to bylo krmitelné. Při sklizni se ze mě na týden stane agronom. Na poli jsem víc než ve stáji, protože moje krávy to budou žrát celý následující rok. Odebírám vzorky pro laboratoř, zkouším sušinu, dělám síta, protože struktura je pro řezanku zásadní. A pak to je hra s čísly. V okamžiku, kdy je to v jámě, tak nezmůžeme nic.
Kontroluje se i silážní jáma?
Určitě. Každý měsíc provádím pravidelný odběr vzorků ze stěny, za měsíc se v ní posuneme o asi 10 metrů. Samozřejmě, když přecházíme z jámy do jámy, tak vzorkujeme předem, abych věděla, jak se to projeví v následující krmné dávce. Děláme také kompletní rozbor TMR, kompletní krmné dávky, ze žlabu.
Dá se říct, že výživa dělá produkci?
Nejen. Dělá úplně všechno. Produkci, reprodukci, zdravotní stav, odvíjí se od toho stav končetin, jak moc dorůstá nebo nedorůstá rohovina.
Jakou máte užitkovost?
Při loňské uzávěrce jsme byli 8. v republice s 13 770 kg na uzavřenou laktaci. Teď se pohybujeme s průměrnou užitkovostí na ustájenou okolo 39,5 – 40 litrů na den a u podojené přes 43,5 litru na den. Snažíme se. Jednou z velkých investic tady byla kruhová dojírna. Dojení je poloautomatické, navíc umožňuje dojit každou čtvrť zvlášť. Umí sama provést post dip, sama se i vypláchne po každém dojení kyselinou peroctovou a vodou, aby se zamezilo přenosům případných patogenů z krávy na krávu. Pomohla nám v boji se somatickými buňkami, zkvalitnila dojení, ušetřila čas a lidem usnadnila práci.
Jak vypadá váš běžný den?
Máme týdenní harmonogram prací, které se dokola opakují, ale pořád se něco děje. Důležité je pro nás polední dojení, které u nás běží od půl jedenácté zhruba do čtyř hodin. Je tu prostor se podívat na jednotlivá zvířata, odebrat vzorky, přeměřit. V pondělí se provádí sonografické vyšetření březosti. V úterý a pátek se kontrolují otelené krávy. Ve středu se zaprahuje. A ve čtvrtek, protože jedeme reprodukci přes synchronizační protokoly, přichází inseminace. A samozřejmě víkendové služby. Jsme tu čtyři, takže si to dělíme. Nedílnou součástí je i evidence všech úkonů, které provádíme, abychom si byli stoprocentně jistí, že nemůže dojít k nějaké chybě.
Vy občas i přednášíte. Jaké to je změnit se ze studenta na přednášejícího?
Je to skvělý, opravdu mě to baví. Úplně nejradši jsem, když to studenty zajímá, reagují, proto si vždycky výklad prokládám otázkami. Chci je zapojit, aby si něco odnesli. Z Horšovského Týna k nám jezdí na exkurze studenti oboru agropodnikání. Dokážu jim celé dopoledne vyprávět o tom, jak to u nás funguje.
Máte vůbec nějaký volný čas?
Práce je můj koníček, to je asi vidět. Táta to má úplně stejně. Poslední dva roky je to škola, práce, škola, práce. Ale neměnila bych. Kamarádky to chápou, jsme holky z vesnice. Sdílí se mnou moje radosti, když se narodí telátko. I ty neúspěchy, které k práci patří. Snažím se svou práci dělat s nejlepším vědomím a svědomím. Mám za ta zvířata zodpovědnost. Ona mi neřeknou, že je něco bolí, nebo že jim něco nechutná. Já to musím poznat, dopřát jim prvotřídní péči, abych věděla, že jsem pro ně udělala maximum.
Jak vidíte budoucnost?
Zemědělství je obrovsky progresivní obor, kde nám moderní technologie usnadňují práci a zkvalitňují ji, a byli bychom sami proti sobě, kdybychom neuměli tu příležitost využít, když to přinese užitek nám i zvířatům, protože jak říká můj tatínek: „Pořídit si krávy není sranda, to je závazek na celý život.“