Ing. Petr Hromadník se narodil v roce 1968 a ve Fatře v Napajedlích pracuje od roku 1992. Prošel několika pracovními pozicemi, zkušenosti získával hlavně v oblasti výrobní. Od 1. 1. letošního roku byl jmenován do funkce výrobního ředitele.
Pane Hromadníku, proč jste si tehdy vybral Fatru? Jaké byly vaše začátky?
Po ukončení studií na Vysoké škole chemicko-technologické v Pardubicích (nynější Univerzita Pardubice) jsem se vrátil zpátky do rodného kraje - bydlel jsem v té době ve Zlíně Malenovicích. Jako každý absolvent jsem řešil otázku co dál. Chtěl jsem v praxi rozvíjet to, co jsem vystudoval. Fatru jsem znal jako prosperující firmu s chemickým zaměřením. Přijímala v té době vysokoškoláky a pro mě to bylo jen pár minut autobusem. Takže 1. září 1992 byl můj první pracovní den ve Fatře. Nastoupil jsem do oddělení technického rozvoje, kde jsem na tzv. absolventském kolečku pracoval pod vedením Ing. Ladislava Caudra, Ing. Jaromíra Nováka a Ing. Leoše Ondráčka. Seznámil jsem se s technologií válcování a podílel jsem se na implementaci nových typů změkčovadel pro výrobu fólií a podlahovin. Následně jsem poznal výrobu profilů a granulátu.
V roce 1993 mi byla nabídnuta pozice vedoucího mezioperační kontroly ve válcovně. Kromě mezioperační kontroly jsem měl na starost technologii výroby podlahovin (svařované, vytlačované, lisované). V té době jsme od firmy Neodon zakoupili a zprovoznili technologii natírané chemicky dezénované podlahoviny v šíři 2 m.
Při restrukturalizaci firmy v roce 1997 mi byla nabídnuta pozice vedoucího technické kontroly celého podniku. Byl jsem zodpovědný za testování surovin, polotovarů a hotových výrobků, podílel jsem se na tvorbě norem pro jednotlivé výrobky z pohledu kvality a zároveň jsem byl vedoucím reklamační komise. Řešit reklamace bylo náročné, ale poznal jsem díky tomu místa, na která bych se jinak nedostal. Když nám např. doly reklamovaly dopravní pásy, musel jsem „sfárat“ s horníky do dolů nebo se zúčastnit soudního řízení - naštěstí jen jako svědek.
V průběhu roku 2005 došlo k další reorganizaci. Znamenalo to pro vás nějakou změnu?
V té době došlo mimo jiné k rozdělení technické kontroly, byla vytvořena samostatná oddělení pro Napajedla a Chropyni, a já jsem dostal nabídku vedoucího výroby a technické přípravy výroby v segmentu PPF a L. Řešil jsem problémy se surovinami, technologiemi, hotovými výrobky a opět reklamacemi. V tomto období se nám podařilo získat významného zákazníka, společnost Kimberly Clark, což považuji za jeden z našich větších úspěchů.
U PPF to však neskončilo. Jaké byly vaše další kroky?
V následujících letech, přesnou chronologii si už ani nepamatuji, jsem už jako výrobní manažer zastřešoval také výrobu obalovin (tato výroba byla později prodána, dnes je majitelem společnost Mateo), speciální výrobky, výrobu koženek (prodáno společnosti Svitap) a BO PET. Jedním z významných milníků té doby bylo přestěhování výroby Speciálních výrobků do Chropyně. Impulsem k tomu byla investice do nové velkokapacitní plně automatizované linky na výrobu Rationellu, dnešní Variera. V Napajedlích nebylo vhodné prostorové řešení, kdežto v Chropyni měl segment velkou halu, kde bylo tenkrát jen pět vstřikolisů. Přestěhovala se tam pak ještě výroba Kolonu, dnes PET desky, a extruzní linka Trussioma. Celý segment byl tak na jednom místě.
Určitě bych chtěl zmínit povedený upgrade linky B v segmentu BO PET fólií. Před upgradem se na lince vyráběly pouze biaxiálně orientované PET fólie. Poptávka po nich byla malá a linka nevytížená. V té době jsme nakupovali silné PET desky pro výrobu ochranných podložek pod kolečkové židle ze Synthesie a Spuru. Ing. Zdeněk Bajgar přišel tehdy s myšlenou zrealizovat výrobu silných desek na lince B v opačném směru k fóliím. Na návrhu a úspěšné realizaci se podíleli mimo jiné Ing. Gahura, Ing. Rozsypálek a Ing. Kadlečík. Díky této úpravě jsme tenkrát plně vytížili linku B v nepřetržitém provozu a snížili náklady na výrobu finálního produktu.
Od roku 2014, kdy došlo ve společnosti k další reorganizaci, mi byla jako vedoucímu odboru výroby svěřena odpovědnost za veškerou výrobu v Napajedlích i Chropyni.
Od 1. 1. 2021 jste byl jmenován do funkce výrobního ředitele. Co to pro vás znamená? Jaké budou vaše priority při řízení výrobního úseku?
Již několik let se snažím s kolegy snížit výrobní náklady optimalizací výkonových norem a počtů pracovníků. Jsem si vědom, že tato činnost není populární, ale pokud chceme konkurovat evropským a světovým firmám, je to spolu s automatizací velmi důležitá cesta, jak se prosadit a být úspěšný na trhu.
Pokud se týká automatizace, určitě u nás prostor je, ale s ohledem na charakter většiny našich technologií to není jednoduché. Další důvod, proč nejsme v automatizaci tak úspěšní, jak bychom si představovali, jsou poměrně časté přejezdy různých druhů výrobků. Věřím však, že v nejbližších letech se nám podaří i v tomto směru se dále zdokonalit.
Na které spolupracovníky vzpomínáte nejraději? Kdo na vás měl největší vliv?
Když se ohlédnu zpátky a nebudu moc nad vaší otázkou přemýšlet, napadá mě jako první bývalý ředitel VOJ 2000 Ing. Tamchyna. Právě ten mi tehdy nabídl pozici vedoucího výroby PPFaL a odtud se pak odrazil můj další kariérní postup. Z doby působení na pozici výrobního manažera segmentu Polymery jsem si od Ing. Uhra odnesl zásadu přemýšlet vždy jeden až dva kroky dopředu.
Z bývalých spolupracovníků vzpomínám rád na Ing. Petra Vařeku a Jardu Škrabalu, se kterými jsem na válcovně začínal a kteří mě jako první zasvětili do technologie výroby podlahovin.
Vaše práce je a bude náročná z hlediska psychiky. Jak se vypořádáváte se stresem? Jak nejraději relaxujete? Jaké jsou vaše záliby? Jaké máte koníčky?
Tak především se snažím stresu vyhnout, ale ne vždy se to dá. Jedna z důležitých věcí je problémy a úkoly řešit pokud možno ihned a neoddalovat je. Zapomenout na veškeré problémy se mi dařilo při sportu, zejména při hokejbalu, který jsem hrál více než 20 let. Při něm člověk neměl čas myslet na nic jiného. Po ukončení aktivní činnosti s hokejbalem jsem se přeorientoval na kolo, kolečkové brusle a plavání, tady však odreagování již není 100%. Proto relaxuji při sledování sportu v televizi nebo na stadionu. Mám rád atletiku, lyžování, Tour de France, vlastně skoro všechny sporty. Jsem dlouholetým fanouškem ledního hokeje. Fandím nejen Zlíňákům ale sleduji také pravidelně naše hokejisty a jejich výsledky v NHL.
Sportovní geny podědily i dcery. Jedna se věnuje plavání, druhá atletice. Teď už jsou dospělé, ale když byly mladší, tak jsem spoustu času trávil na jejich závodech.