Hustopečské zemědělství pod Babišem: proč si ho kupoval, když ho zničil?

12. 8. 2017

Článek Zuzany Vlasaté původně vyšel na konci května 2016 v Deníku Referendum a zabývá se akvizicí podniku ZVOS Hustopeče koncernem AGROFERT. Spoluautorem je, jak jinak, Jakub Patočka. I toto téma se objevilo v publikaci Žlutý baron, konkrétně v části 1. Stejně jako v ostatních případech, i zde si tato autorská dvojice vymýšlí, opomíjí fakta a překrucuje informace tak, aby se jim hodily k pošpinění koncernu AGROFERT. Problém autoři vidí v samotném podnikání jako takovém. V zásadě se jim nelíbí, že AGROFERT koupil zemědělské družstvo, ukončil nefunkční výrobu a do areálu začal masivně investovat. Oba ve svém textu brečí nad zánikem kolchozu, který dělal vše a vlastně dohromady nic. To „nic“ ale autoři popisují v těch nejhezčích barvách. Potěmkin by se nemusel za takové dílo stydět. Autoři Vlasatá s Patočkou se rozčilují, že AGROFERT přestal týrat hospodářská zvířata (ano, skot dnes již skutečně není celý svůj život přivázán na řetězu, jak tomu bylo dřív; dokonce ani nemá křivici jako za dob minulých), nelíbí se jim, že se snížil počet zaměstnanců, jelikož ani jeden z autorů nechápe základní fakta v podobě vyčlenění provozů a převedení zaměstnanců do jiné společnosti, která však vykonává prakticky tutéž činnost. Nakonec je vlastně smutné, když si čtenář uvědomí, že se autoři vydávají za investigativní novináře, ale nejsou schopni si ani ověřit předmět či zahájení soudního sporu pana Hanáka, který barvitě popisují, ale ve skutečnosti byl předmět tohoto sporu úplně jiný, započal dávno před vstupem koncernu AGROFERT do podniku a není tak s AGROFERTem vůbec spojen. To Vlasaté a Patočkovi nevadí – čtenář přeci realitu nezná. Takže když autorské duo trochu zalže, nikdo nic nepozná, ale cíl bude splněn: hodí se špína na AGROFERT i na Andreje Babiše.   

V Hustopečích předběhli dobu…

Skutečnost byla v družstvu právě opačná. Společnost nebyla v dobrém stavu, na svém údajném vrcholu v roce 2003 její hospodaření skončilo ztrátou téměř 5 milionů Kč (to autoři samozřejmě neuvádí, protože se jim to nehodí).  Široký záběr činností jako pěstování orchidejí, chov holoubat, výroba krevních sér, výroba uzenin, výroba vína nebo obchody a restaurace nepřinášely společnosti žádný ekonomický efekt. Naopak vyčerpávaly finanční zdroje podniku a byly dlouhodobě neudržitelné. To si ostatně vedení společnosti uvědomovalo již před vstupem AGROFERTu, proto byly některé z těchto činností v útlumu nebo již zcela nefunkční. Zůstaly jen budovy a lidé, kteří neměli práci. Tyto skutečnosti však Zuzana Vlasatá opět nechala stranou – poškodily by její příběh.

Abychom byli konkrétní: příkladem může být výroba krevních sér, která musela být ukončena proto, že po vypuknutí BSE se začala krevní séra nahrazovat syntetickými látkami. Pro krevní séra prostě nebyl odbyt. Měl je podnik vyrábět dál jen tak na sklad? Zuzana Vlasatá by to asi dělala. Ovšem i samotná dosavadní produkce séra byla velmi zastaralá a problematická – zhruba 200 býků bylo uvázáno ve stáji v řetězech, v podvyživeném stavu, většina z nich byla postižena křivicí. Některé z býků bylo dokonce nutné okamžitě utratit, zbytek převézt na nutnou porážku na jatka, ty schopné transportu přemístit do jiné stáje. Proč? Podnik totiž neměl na pořádné krmení zvířat.  V textu se o tom ale mlčí.

Dalším příkladem ztrátového provozu byl chov prasat, který musel být ukončen jako spousta jiných chovů v České republice, protože dlouhodobě nízká výkupní cena prasat a neochota státu podporovat toto odvětví (když se vepřové přece může dovézt levněji ze zahraničí) neumožnila do chovu investovat a být konkurenceschopným. Ale teď to hlavní: toto postihlo podnik již před vstupem AGROFERTu!

Z původní pestré skladby hustopečského zemědělství…

Do dneška v podniku zůstaly obory, které firma umí, za které dostane zaplaceno a z kterých zbývá i na investice. Od roku 2009, kdy došlo k fúzi společností ZVOS a ZEMOS, bylo zbudováno v Uherčicích hnojiště v hodnotě 9 milionů Kč (do té doby se hnůj skladoval na polích, kde se roztékal a kde několik let nic nerostlo), byly přebudovány 3 stáje na kejdové hospodářství (investice 11 milionů Kč), byla zbudována porodna krav, rekonstrukcí prošly teletník i odchovna jalovic. Celkově se chov holštýnských dojnic pohybuje na špičce České republiky, je rentabilní, dále se investuje a areál se opravuje. V chovu ve Velkých Němčicích byl zbudován zastřešený silážní žlab (investice 20 milionů Kč), teletník (investice 3 miliony Kč), porodna (investice 9 milionů Kč), buduje se nová stáj s dojírnou (investice bratru 75 milionů Kč), rekonstruují se garáže pro techniku či sklady.

Dnes chová společnost ZEMOS a.s. celkem 1200 kusů dojených krav, dále 2700 kusů hovězího dobytka a zaměstnává celoročně 90 lidí, což je v regionu ojedinělé. Většina okolních zemědělských podniků se živočišné výroby zbavila, pěstuje pšenici, řepku a kukuřici.  ZEMOS pěstuje kromě obilovin a řepky také vojtěšku pro krávy, slunečnici a trávu na seno. Dále obhospodařuje novou, velkou bioplynovou stanici.  Investuje do pohodlí zvířat a lepších pracovních podmínek pro zaměstnance desítky milionů korun ročně. Koncentrace chovů do menšího počtu středisek byla a je nutností, bez které by podnik v dnešní konkurenci neobstál. Z hlediska ekonomiky provozu je lepší prázdná a opuštěná střediska prodat a umožnit v nich tak změnu výroby a opětovnou zaměstnanost v regionu (vizte Starovice). Jenže to Zuzana Vlasatá ani Jakub Patočka nechápou, protože se zemědělstvím nemají nic společného a celý život maximálně pili kávu někde v kanceláři. Proto lžou a vymýšlí si. Že tyto bláboly vydávají za pravdu a nutí svoje výmysly čtenářům, to je vskutku na pováženou.

Autoři píší také o pěstování vína. Ano, střediska vinic byla prodána Znovínu Znojmo. Ovšem lidé na vinicích nadále pracují, pouze pod jinou firmou. Pod takovým majitelem, který se pěstováním a výrobou vína skutečně zabývá a je v tomto oboru jednou z nejlepších společností v celé České republice. Vinice jako takové jsou v daleko lepším stavu než za éry ZVOS. To je špatně? Podle Vlasaté a Patočky ano!

A podobně je tomu v případě jabloňových sadů ZEMOS. Ty byly vyčleněny, fungují dále, ale pod specializovanou firmou, která je nadále součástí koncernu AGROFERT. Nic tedy zrušeno nebylo. A mimochodem: v Nosislavy je zaměstnáno 17 lidí.  

Právě proto nemohou být počty zaměstnanců stejné jako dříve. Mnozí lidé totiž pracují nadále na stejném místě, ale pod jinou firmou. To Vlasatou a Patočku nezajímá – čtenář se prostě dozví, že AGROFERT všechny propustil.

Proč lidé prodávali akcie ZVOS Hustopeče?

Autoři si kladou otázku, proč došlo k prodeji akcií ZVOS Hustopeče z rukou bývalých družstevníků? Na otázku prý nemohou najít odpověď, ale sami tvrdí, že za tím bylo určitě něco nekalého. Inu, pojďme se podívat na holá fakta. V polovině 90. let minulého století transformované zemědělské družstvo vyměnilo družstevníkům členské podíly za akcie nově založené akciové společnosti. Důvod? Družstvo se tím zbavilo závazku vyplatit členům družstva za jejich členské podíly majetek, který v rámci kolektivizace do družstva vložili. Koncern AGROFERT umožnil všem, kteří o to měli zájem, odkupem jejich akcií faktické zpeněžení jejich členských podílů. Samotné družstvo by toho v tomto objemu nikdy nebylo schopno.

Příběh bez kladného hrdiny

Pokud budeme parafrázovat slovní spojení Zuzany Vlasaté, tak „občansky poučnou dohrou“ k této historii je příklad její manipulace s fakty: soudní spor bývalého zootechnika Josefa Hanáka je vydáván za spor s koncernem AGROFERT v důsledku vytěsnění menšinových akcionářů. Ve skutečnosti se zahájení soudního sporu datuje do roku 1998, a to z důvodu nesouhlasu pana Hanáka s „transformací“ družstva na akciovou společnost, tedy k úkonu, který nastal 13 let před vstupem koncernu AGROFERT do společnosti. Tento soudní spor je dědictvím z minulosti, takže Zuzana Vlasatá lže (pravdu si sice mohla ověřit, ale to se jí nehodilo).

V současnosti má ZEMOS 90 „kladných hrdinů“, kteří dělají dobře svoji práci s vědomím, že pracují v zemědělství, kde je zkrátka v létě více práce než v zimě, kde je třeba u krav pracovat i o víkendech a svátcích a když někdo onemocní, je třeba jej nahradit a krávy nakrmit i v neděli a pracovat přitom i přesčas. To je rozdíl oproti dřívějšímu pojetí práce „od-do“. Řádná výplata mezd či uhrazené sociální a zdravotní pojištění jsou samozřejmostí.  Vydělané peníze zůstávají ve firmě pro další investice a rozvoj. Zuzano Vlasatá a Jakube Patočko – skutečně takto vypadá zničený podnik? Proč lžete?

Jestli chce někdo vidět realitu, tak ať přijde, podívá se a klidně se poptá. A pokud se mu na Moravu nechce, tak se mu třeba při čtení etikety dobrého vína ze Znovína vybaví „zničené hustopečské zemědělství“.

Na závěr: dojička paní Křivínková

Do roku 1996 byly krávy na vazném ustájení. Pro vaši představu: kráva je celý den a celý život na řetězu na jednom místě. Proto je dojičky znaly jménem. Aby ne, když se kráva nemohla ani pohnout. Realita AGROFERTu je skutečně jiná. Ustájení bylo přebudováno na volné, dojnice se mohou pohybovat volně, jít si za krmením, vodou, vybrat si místo k ležení. Za dojením si dojdou na dojírnu a je pravda, že tam už dojička zná jen číslo zvířete a vidí z něho jen vemeno a končetiny. Ano, dojičky už kravám nečešou ofinky (čehož tolik lituje Zuzana Vlasatá), protože vazné ustájení je již zakázáno. Volné ustájení je dnes běžným standardem, je lepší pro zvířata, ani dojičky už se tolik nenaběhají po celé stáji. Krávy si za nimi přijdou. A na úplný závěr jen doplníme, že paní Křivínková patřila mezi nejlepší zaměstnance a i v důchodovém věku pracovala, ačkoliv již nemusela. Popis v knize je s tímto v rozporu. Proč asi…