Fakta k financování Agrofertu čínskými bankami

20. 12. 2019

Objem úvěrů od čínských bank je minimální a neroste

V posledních dnech se v různých českých médiích objevilo několik článků, „analýz“ a komentářů, které se zabývaly bankovními úvěry skupiny Agrofert, specificky rolí čínských bank v jejím financování a jejich údajného vlivu na skupinu Agrofert a pana Babiše. Je vidět, že těmto obvyklým tvůrcům negativních mediálních kampaní proti Agrofertu a jeho bývalému majiteli docházejí témata, na kterých by šlo jakoukoli negativní publicitu vystavět, pokud si jako novou „senzaci“ vybrali právě toto téma.

Protože většina těchto „analýz“ jako obvykle pracuje pouze s vyvoláváním negativních emocí u čtenářů či posluchačů a neobtěžuje se ani uvést relevantní údaje, natožpak je dát do souvislostí, rozhodli jsme se zopakovat základní fakta zde. A nemusíme ani uvádět žádné zásadní nové informace – většina níže uvedených faktů je veřejně dostupná v rámci konsolidované výroční zprávy skupiny Agrofert za rok 2018 zveřejněné ve sbírce listin už v srpnu tohoto roku (viz především strana 83 této výroční zprávy).

Na konci roku 2018 – a stejně tak i v současnosti – se na financování skupiny Agrofert podílely dvě čínské banky, konkrétně Bank of China a Industrial and Commercial Bank of China. Obě se staly financujícími bankami skupiny v prosinci 2018, kdy společnost AGROFERT, a.s. úspěšně dokončila nové financování ve formátu tzv. Schuldschein Loan Agreement v objemu 185 milionů EUR (přibližně 4,7 miliardy Kč). Tohoto standardního způsobu financování na mezinárodním bankovním trhu, zajišťovaného pro AGROFERT renomovanými bankovními skupinami Commerzbank a Citibank, se účastní celkem osm bankovních skupin, přičemž většinu objemu nového financování upsaly (kromě aranžérů) tradiční financující banky skupiny jako Raiffeisenbank, Česká spořitelna nebo Všeobecná úverová banka. Důvodem přijetí tohoto nového úvěru bylo zlepšení podmínek financování (snížení nákladů a zjednodušení úvěrové dokumentace) oproti úvěrům, které byly těmito nově získanými prostředky refinancovány, konkrétně především syndikovaného úvěru poskytnutého v dřívějším období německými bankami na výstavbu nové pekárny v Německu. Vzhledem k tomu, že se jednalo o úvěr v EUR, projevily zájem o toto nové financování i mimoevropské banky, které takovéto projekty běžně financují, ale pro které by bylo obtížnější získat zdroje pro poskytnutí tohoto úvěru, pokud by byl čerpán v českých korunách. Kromě zmíněných čínských bank se tohoto financování účastní například i banky z Koreje nebo Tchaj-wanu.

Z celkového objemu 185 milionů EUR činí účast Bank of China 36,5 milionů EUR (tj. 19,7 % celé emise) a účast Industrial and Commercial Bank of China 20 milionů EUR (tj. 10,8 % celé emise). Je tedy zřejmé, že ani v této jediné transakci netvoří podíl těchto dvou bank většinu poskytnutého objemu financování.

Z pohledu celkového bankovního financování skupiny pak úvěry od Bank of China představují pouhých 2,1 % celkového objemu načerpaných bankovních úvěrů, a úvěry od Industrial and Commercial Bank of China přibližně 1,2 % všech úvěrů skupiny. Vzhledem k tomu, že skupina Agrofert má samozřejmě výrazně vyšší celkové dostupné úvěrové rámce, než kolik činí aktuální čerpání úvěrů, představuje financování čínskými bankami pouhá 2 % všech dostupných bankovních úvěrových linek skupiny. Pro úplnost ještě uvádíme, že ani v současnosti podíl obou bank na financování skupiny oproti konci roku 2018 nevzrostl.

O tom, nakolik tedy může být pravdivé tvrzení o tom, že skupina Agrofert (potažmo její bývalý majitel) jsou „ovládáni“ čínskými bankami, a k čemu má sloužit šíření takovýchto zpráv, ať už si každý udělá obrázek sám.

Skupina Agrofert si velmi váží spolupráce se všemi svými financujícími bankami, a i díky politice naprosté transparentnosti se těší jejich dlouhodobé přízni a důvěře – to ostatně dokazuje i fakt, že skupina spolupracuje s širokou skupinou významných bank, od lokálních po globální. Tyto banky jsou zcela jistě schopny naprosto profesionálně a nezávisle vyhodnotit stav a fungování skupiny a samostatně se rozhodnout o rozsahu vzájemné spolupráce. A to i bez „pomoci“ všech samozvaných „expertů“ pohybujících se v českém mediálním prostoru.