Slovenská chemička Duslo má od začátku roku nového generálního ředitele Pavla Hanuse, který je zároveň dlouholetým generálním ředitelem společnosti GreenChem a v koncernu AGROFERT má na starosti obchod s hnojivy a nově se stal členem představenstva. Ani v Duslu však není nováčkem, již deset let se tam stará o obchod z pozice obchodního ředitele. Podle svých slov tak zná velmi dobře silné i slabé stránky Dusla a nechystá tam žádnou revoluci, ale pokračující evoluci, která zajistí rozvoj společnosti, nové investice a obchodní příležitosti.
Jeho cílem je na úrovni koncernu těžit ze síly všech chemických značek. Jak sám zmínil, věří, že do budoucna bude muset vzniknout jedna silná značka hnojiv, která zastřeší čtyři stávající a která bude odrážet sílu naší produkce hnojiv a skutečnost, že jsme jejich druhým největším producentem v Evropě.
S jakou vizí nastupujete jako generální ředitel?
Já jsem zatím Duslo řešil z pohledu obchodu, byl jsem za něj odpovědný, stejně tak za nákup strategických surovin, jako je zemní plyn, čpavek a podobně. Co je pro mě nové, je celá technická stránka fungování továrny, jako je výroba, investice, údržba a všechny technologické záležitosti. Neříkám, že jsem se tomu nikdy nevěnoval, ale nikdy to nebylo do takového detailu jako dnes. Je to pro mě nejen nové, ale určitě i velmi zajímavé. Ale abych se vrátil k vaší otázce. Duslo je za mě v tuto chvíli stabilizovaná firma, má velmi efektivní výrobu, i ve srovnání s ostatními nejen našimi výrobci hnojiv v Evropě, jednoduše proto, že má nejmodernější výrobu čpavku. Musíme ale na sobě dál pracovat, situace v Evropě není jednoduchá pro energeticky náročný průmysl. Proto budeme i dále investovat do efektivity výroby.
Můžete být konkrétnější?
Aktuálně máme připravenou investici do nové granulační linky za zhruba 140 milionů eur. Ta by měla nahradit současnou, která je již technologicky zastaralá. Je to o tom udržet trend, který je v Duslu dlouhodobě, a je podle mě správný, tedy zvyšovat efektivitu výroby, zajistit, aby podnik byl schopný i nadále vyrábět. Jinými slovy, s mým nástupem nepřichází žádná revoluce, ale evoluce, abychom dokázali reagovat na současný vývoj v odvětví i ve světě.
Jaké máte další priority?
Další výzvou, které se budu věnovat, resp. kterou musíme v Dusle řešit, je výroba gumárenských chemikálií. Mnoho lidí neví, že Duslo vždy stálo na dvou nohách, jednou byla výroba hnojiv a tou druhou byly gumárenské chemikálie, což jsou například různé urychlovače a stabilizátory, které vstupují primárně do výroby pneumatik. Tento segment je za poslední roky pod obrovským tlakem. Objem výroby se výrazně propadl, hlavně kvůli konkurenci z Číny, vůči které jsou evropští výrobci úplně mimo, resp. neumí konkurovat. Na konci loňského roku jsme se proto rozhodli zavřít provoz v Bratislavě, kde jsme vyráběli urychlovače. Takže dalším úkolem je zajistit dlouhodobé fungování zbytku výroby gumárenských chemikálií v Šale. To je něco, co musíme nastavit a stabilizovat. Naše motivace je výrobu gumárenských chemikálií alespoň v minimálním režimu udržet a zároveň se zamyslet nad tím, zda nedokážeme odstavené provozy, co máme v Šale, využít pro nějaké nové výrobní portfolio, ideálně navázané na výrobu hnojiv. Například povrchová činidla na hnojiva, inhibitory nebo podobné produkty.
Kam podle vás směřuje chemický průmysl v Evropě? Přežije vůbec?
Určitě nepřežije v současné podobě. Aktuální studie od Roland Berger hovoří o tom, že poslední tři roky, tedy od 2022 do 2025 došlo k trvalému uzavření téměř 10 % evropské výrobní kapacity chemického průmyslu. Nemluvíme jen o hnojivech a petrochemii, ale o celém chemickém průmyslu. To představuje celkem asi 40 milionů tun výrobní kapacity. Zároveň to znamená více než sto tisíc pracovních míst. Investice do chemického průmyslu klesly ve stejném období o 90 %. A pokud neinvestujete do chemického průmyslu, je to konečná, chátrají zařízení a jednoznačně bude docházet k zavírání dalších provozů. Hlavním problémem odvětví jsou samozřejmě vysoké ceny energií, ztráta konkurenceschopnosti a náklady na emisní povolenky, takže chemický průmysl, a obecně energeticky náročný průmysl, je pod velkým tlakem a v Evropě se zavírá. To se prostě děje.
Jak je na tom výroba hnojiv?
Za posledních 10 let došlo v Evropě k uzavření výrobní kapacity na úrovni 7 milionů tun dusíkatých hnojiv, což také není málo. Uzavřela se řada závodů v Rumunsku, ve Francii a v dalších zemích. Já se ale, pokud jde o výrobu hnojiv, stále snažím být optimistický. Je potřeba si uvědomit, že hnojiva jsou dnes odpovědná za polovinu produkce potravin. Jinak řečeno, pokud bychom nepohnojili pole, skleníky a další zemědělskou půdu, tak bychom měli o polovinu potravin méně. Takže bez hnojiv může Evropa zapomenout na potravinovou bezpečnost.
Uvědomuje si to Evropa a její představitelé?
Pozorujeme, že se ten postoj pomalu obrací a začínají si uvědomovat, že pokud strategická produkce, jakou výroba hnojiv je, v Evropě skončí, stane se Evropa zcela závislou na dovozu ze zemí, jako je Alžírsko, Egypt, Amerika, Rusko a podobně. To by byla pro Evropu sebevražda. Za covidu jsme viděli, že spolehnout se ve strategických surovinách na import nefunguje. Proto je v zájmu Evropy, aby si udržela silnou výrobu hnojiv. A situace se pomalu mění, konkrétně u dovozu hnojiv se od 1. 1. 2026 začalo uplatňovat uhlíkové clo (CBAM), které částečně kompenzuje naše zvýšené náklady na povolenky. Evropa se postupně snaží identifikovat kritické produkty chemického průmyslu a dát jim nějakou podporu. Věřím proto, že hnojiva mají v Evropě dlouhodobou budoucnost.
Co znamená aktuální situace na Blízkém východě pro producenty hnojiv?
Od začátku celou situaci sledujeme a hledáme nejlepší přístup s ohledem na naše podnikání. Bohužel nedokážeme předvídat vojenskou a politickou situaci na Blízkém východě. A vývoj trhu s hnojivy je pochopitelně odrazem vývoje trhu s plynem. Jedním z našich prvních kroků na raketový růst cen plynu tak bylo utlumení našich čpavkových jednotek na technické minimum, tedy na cca 85 % kapacit. Výrobu hnojiv jsme zatím nemuseli utlumit a díky zásobám čpavku jede na plnou kapacitu. Pro evropské zemědělce a potažmo spotřebitele je důležitá zpráva, že evropští producenti hnojiv disponují dostatečnými výrobními kapacitami, takže nedostatek hnojiv pro zemědělský sektor v Evropě nehrozí. Výroba hnojiv v EU probíhá a místní producenti mohou dodat potřebné množství hnojiv. Tato krize ukazuje, jak důležitá je lokální produkce hnojiv pro potravinovou bezpečnost regionu.