Areál společnosti Uniles ve středisku Cikar se za posledních 5 let dramaticky proměnil. Byla zde vybudována multifunkční dřevostavba, přibyly 4 nové moderní fóliovníky, na střechách objektů střediska byly nainstalovány solární panely a v neposlední řadě – došlo k modernizaci závlahových systémů, díky kterým dokáže společnost ušetřit až 30 % vody. Své o tom ví Václav Šebek, výrobní ředitel, který za provedené změny nese odpovědnost.
Dnešní počasí nám vyšlo na jedničku. Co na takové sluníčko říkají stromky?
Moc šťastné nejsou a my také ne. Je extrémní sucho. Celé týdny nezapršelo, a když už – nám se zatím vydatnější déšť úspěšně vyhýbá. Modlíme se, aby konečně pár kapek spadlo. Celé jaro je z pohledu vláhy nepříznivé. K
Jak vypadá ochrana stromků před suchem?
Kolegové se snaží stromkům dávat vše potřebné pro růst a vitalitu, tak abychom je ochránili před tímto nepříznivým počasím. V době sucha zaléváme. Voda je pro rostliny absolutně klíčová. Mimo vodu hraje roli také ochrana rostlin před patogeny a škůdci a správná výživa. Dbáme na kvalitu složení substrátů, které používáme. Nezajímá nás nejnižší cena, nýbrž to, co je nám schopen konkrétní substrát nabídnout. Substrát musí být vzdušný, s mimimem plevelů a správně vyhnojený. Rozdíly v kvalitě substrátů jsou obrovské. Dodavatel, který nám dodává substráty navíc nahrazuje část rašeliny upraveným dřevním vláknem. Tím šetříme cenné přírodní zdroje. A v neposlední řadě se snažíme nepodceňovat kvalitu osiva, to je absolutní alfa a omega úspěchu. Když dostanete špatné osivo, těžko z něj něco vypěstujete.
Podle čeho se špatné osivo pozná?
Osivo se testuje z pohledu kvality a klíčivosti, ale u listnatých dřevin je dynamika změn kvality závislá na péči od okamžiku sběru po výsev. K nám do školky se osivo dostává většinou až před výsevem. Dopředu tak člověk nikdy kvalitu neodhadne a reklamace v tomto případě není vůbec jednoduchá. Také proto se snažíme odebírat především osiva od dodavatelů, které máme lety prověřené.
Mluvil jste o zalévání.
Kolik vody spotřebuje průměrná sazenice za rok?
U krytokořenných sazenic, tedy těch, které pěstujeme a prodáváme s kořeny v substrátu, potřebujeme zálivku odpovídající ročnímu úhrnu srážek 1 400 mm. A pokud nezaprší jako tento rok, zaléváme. Nicméně – není to jen o zálivce. Vodu používáme také jako nosné medium na hnojení a chlazení našich rostlin, proto správné hospodaření s vodou vnímáme jako prioritu. I to je jeden z důvodů, proč jsme se rozhodli realizovat projekt na recyklaci vody, díky němuž ročně ušetříme až 30 % vody, se kterou naše rostliny zaléváme.
Jak to tedy celé funguje?
Pro závlahu čerpáme vodu ze 4 vrtů do 2 menších nádrží o objemu 200 m3. Zde se voda během pár dnů ohřeje o několik stupňů a přes řídící systém je čerpadly rozvedena na kontejneroviště k jednotlivým mostovým závlahám. Zároveň máme možnost každý závlahový most vodu doplnit potřebnými hnojivy nebo přípravky na ochranu rostlin proti hmyzím škůdcům nebo houbovým patogenům. Roční produkce odvisí od druhu dřeviny a činí až 6 milionů výsadbyschopných sazenic. Zde ve školce se rostliny pěstují ve speciálních sadbovačích na kovových rámech několik centimetrů nad zemí. Ne všechnu vodu naše rostliny spotřebují pro růst. Část vody se odpaří a další po dopadu na zem stéká do drenážnímu systému kde ji zachycujeme pro opětovné použití. Z jímky ji pak přečerpáváme do retenční nádrže o celkovém objemu 1600 kubíků. Ještě doplním, že nejímáme pouze zálivkovou vodu, ale také zachytáváme vodu dešťovou. Objem nádrže nám vystačí na týdenní zálivku. Touto vodou pouze zaléváme, hnojiva ani pesticidy sem již nepřidáváme.
Co by se stalo, kdyby zachycené vody bylo moc. Nádrž přeteče?
I na toto jsme spolu s mými kolegy mysleli. Nepřeteče. V případě přívalového deště, kdy je vody nadbytek, funguje jednoduchý princip dvou různě vysoko položených potrubí. Níže položené potrubí slouží pro zachytávání vody k recyklaci a výše položené potrubí o velkém průměru slouží jako přepad do kanalizace. Tou je přebytečná voda odváděna do přilehlého potoka . Autorem tohoto řešení bezpečnostního přepadu je vedoucí zdejšího střediska Petr Mládek.
Kde jste se při budování závlah inspirovali?
Absolutní světovou špičkou v závlahových systémech jsou Izraelci. Dokáží zavlažit a rozkvést poušť, mají systémy, které šetří každou kapku vody, to mluví za vše. Proto i řídící prvky závlahové technologie u nás na Cikaru, které dodala česká firma, pochází odtamtud. Mimo to jsme investovali do závlahových mostů, které dokáží přesně a rovnoměrně distribuovat potřebné množství vody ke všem rostlinám. Původně jsme při modernizaci školky s recyklací nepočítali, horká a suchá léta a odtok nevyužité vody ze zálivky nás ale donutil doplnit celý systém o prvek recyklace. Samotná recyklace vody nás investičně vyšla zhruba na 2,5 milionu korun a zatím se ukazuje, že byla správná. Nešetří totiž jen vodu...
A co ještě?
Díky této technologii dokážeme uspořit i značné množství hnojiva. Před modernizací školky se rostliny hnojily stejně jako to dělají zemědělci na polích. Hnojiva se dávkovala jednou nebo dvakrát ročně a ne všechno hnojivo dokázaly rostliny využít. Zbytky hnojiv tak zůstávaly v půdě nebo se splachem dostaly do vodních toků. Fosfor a dusík tak přispívaly k eutrofizaci vodních toků. Díky nové technologii však dokážeme přesně nadávkovat poměr živin, který konkrétní rostliny v té či oné růstové fázi potřebují, bez zbytečného plýtvání. Přitom můžeme hnojit, pokud je třeba, klidně každý týden. O recepturu a správný poměr živin se stará právě již zmiňovaná izraelská technologie. A tak je množství hnojiv, které našim rostlinám poskytujeme, velmi malé. Vedlejším efektem je následně to, že tato hnojiva neputují bezhlavě do přírody, kde by mohla udělat víc škody než užitku.
Na Cikaru jsem byla naposledy před necelými 4 lety. Pamatuji si, že to tady tenkrát vypadalo docela jinak. Jaké změny se tu kromě recyklace udály?
Investovali jsme do modernizace celého střediska. Velkou radost máme z naší dřevostavby, která slouží jako zázemí našich zaměstnanců, ubytování a do budoucna zde plánujeme vybudovat vlastní malou laboratoř na testování osiv. Dříve tu stála stará, z energetického a ekonomického hlediska nepřívětivá budova, která potřebovala zrekonstruovat. Spočítali jsme si, že rekonstrukce by byla finančně nákladnější než demolice a následná stavba zcela nové budovy a protože jsme lesáci, preferovali jsme dřevostavbu. Roli v tom hrála i rychlost celé výstavby. Objekt jsme ještě doplnili o čističku vody.
Všimla jsem si, že jsou na její střeše umístěny solární panely…
Je to tak. Nejsou jen tady, ale také na další výrobní hale v areálu. Našim cílem je využívat energii, kterou vyprodukují, na provoz chladírny pro uskladnění sazenic před expedicí k zákazníkům či na provoz čerpadel pro závlahy. Energii, kterou nespotřebujeme, sdílíme s centrálou společnosti v Rumburku, takže ani jeden kilowatt nepřijde na zmar.
Co dál je na Cikaru nového?
Máme tu dva nové moderní fóliovníky, které přibyli k těm dvěma, které jsme postavili již v roce 2022. Jejich největší výhodou je, že dokáží automaticky reagovat na aktuální stav počasí a podle potřeby se otevírat či zavírat a stínit. Tím regulují pro rostliny optimální množství tepla a světla. Vejde se do nich až 250 tisíc sazenic borovice. Jiných dřevin je zde méně. Třeba dub potřebuje pro růst větší prostor a toho máme na stejné ploše foliovníku poloviční množství. Naše moderní secí linka dokáže naplnit sadbovači takovýto foliovník za jeden den.
Kolik sazenic na Cikaru vypěstujete za rok?
Množství závisí na konkrétní dřevině. Maximální kapacita školky byla projektována na 6 milionů převážně listnatých sazenic. Díky změnám v poptávce vlastníků lesa zde dnes pěstujeme více druhů, jehličnatých i listnatých, a kapacita nám poklesla. Loňská produkce byla 3,5 milionu sazenic. Zatímco buk dokážeme vypěstovat za rok, smrk expedujeme ze školky až ve třetím roce a taková jedle potřebuje 5 let, než doroste do rozměrů, ve kterých se dá vysadit v lese.
Jaký strom je ze všech nejvíce žádaný a proč?
Nejvíce prodáme buků, hned po nich následuje smrk. Další v pořadí je dub a borovice. Tyto čtyři dřeviny jsou pro lesy v České republice nejvýznamnější. Vše souvisí s preferencemi vlastníků, svoji roli hrají i konkrétní přírodní podmínky a typ půdy. Dnes v nížinách převládá při zalesnění dub a na písčitých půdách borovice, ve vyšších polohách pak smrk a buk. Malí vlastníci lesa preferují smrk, pro svou univerzálnost a nenáročnost. Ve výsadbě ho doplňují ještě modřínem. Já nemám svého favorita, každý strom je krásný. A každé dřevo se hodí k jiným účelům
Souhlasíte s tvrzením, že nejlepší les je smíšený?
Určitě ano. Ale o tom bychom se mohli bavit hodně dlouho. Co znamená smíšený les? S kolegy provozními lesníky o tom často polemizujeme. Za mě je nesmysl mít na jednom kousku lesa smrček, hned vedle borovičku, jednu jedli, o kousek dál modřín. Druhově je to samozřejmě úžasné, ale je potřeba ty stromy také vychovávat. A to je u takovéhoto smíšení nesmírně složité. Jen pro představu: na paseku sázíme přibližně 6 000 stromků na jeden hektar. A v mýtním věku, tedy v době před sklizní, jich tam máme jen 400. Je složité vybrat, který strom preferovat. Každý z nich totiž potřebuje jinou péči. Potřebujete profesionála, opravdu skvělého, abyste tam ty dřeviny dokázala udržet. A já se proto ptám – není tedy lepší skupinové smíšení? Les přece není zahrádka. Provozně je lepší půl hektarová skupinka smrku, půl hektaru buku, modřínu nebo dubu. Když vám totiž jeden z nich odejde, postihne ho nějaká kalamita, máte najednou holinu o rozloze maximálně půl hektaru. A přitom si myslím, že tento postup biodiverzitě prospívá stejně tak dobře, jako když na jedné ploše máte 20 dřevin. A ještě dodám, že vždy máte konkrétního lesního dělníka, co les obhospodařuje, kterému je třeba péči o jednotlivé stromy vysvětlit. A to není tak jednoduché.
Můžete být konkrétní?
Každý strom zkrátka potřebuje jiný přístup Když probíráte mladé smrky nebo modříny, je třeba vybírat ty nejsilnější a slabé pokácet. Zato takový buk, dub nebo borovice to má přesně naopak. Je zapotřebí v mladých porostech vyřezat ty předrůstavé, které by utiskovaly všechny ostatní. V prvních 30 letech po výsadbě se rozhoduje, jaký les budete pěstovat další desetiletí.
Na jaké investice a plány se může Cikar do budoucna ještě těšit?
Rád bych tu vybudoval bateriové úložiště elektrické energie. A to ze dvou důvodů. Tím prvním je, že bezpečný zdroj vlastní energie je příležitost pro další rozvoj automatizace výroby. Tím by odpadla těžká ruční práce, bez které se dnes ve školce neobejdeme. Inspiruji se především ve velkých zahradnictvích v Holandsku a Německu, kde například všechny dopravníky rostlin fungují na elektrický pohon. My dnes rostliny od secí linky na úložiště vozíme na vlečce za traktorem. Druhým důvodem je, že v případě dlouhého výpadku proudu bychom byli schopni náš běžný provoz pokrýt právě z energie těchto baterií. Rostliny mají své fyziologické nároky a velký výpadek proudu pro ně představuje hrozbu. Bez zálivky vydrží v teple jako je dnes maximálně dva dny. Uvidíme, zda a kdy se nám naše vize[CAAa1.1] podaří přeměnit v realitu…