Blanka Burešová nastoupila do Mlékárny Hlinsko přesně před padesáti lety. Ten den si pamatuje, jako by to bylo včera. Začínala ve výrobě. Jak se za 50 let dostala na vedoucí ekonomickou pozici? A jak dokázala vydržet v jediné firmě šťastných 50 let?
Zkusme se vrátit v čase o 50 let zpět. Vzpomínáte si, jak jste se tenkrát do mlékárny dostala?
Poprvé jsem do firmy přišla na brigádu v patnácti letech. Byla jsem ve výrobě a ručně chytala tuby. To bylo něco. Dost z toho bolely prsty, protože byly železné, ale vzpomínám na to ráda. Oficiálně jsem však v podniku začala pracovat po maturitě. Měla jsem vystudovanou střední ekonomickou školu, a tak jsem se uchytila v účtárně. Všichni byli věkově starší a já mezi nimi byla docela malý kůzle.
Takže se vás ujali. Jak na to vzpomínáte?
Ujali. Trpělivě mi vše ukazovali a pomaličku mě nechali proniknout do světa velkého účetnictví. Ale vedli mě přísně. Na chyby nebyl prostor. Dodneška se mi vybavuje vzpomínka, kdy jsem špatně opsala jedno číslo v kolonce „počáteční zásoba“, a tak se stalo, že celkový souhrn zkrátka nevycházel. V tu ránu přiletěl pohlavek. Od té doby jsem dávala na všechna čísla dvakrát větší pozor. Tenkrát měl člověk jako mladý elév ze zkušenějších kolegů respekt. To se dneska už tolik nevidí.
Myslíte si, že dnešní elévové respekt nemají?
Nemohu házet všechny do jednoho pytle, ale řekla bych, že mnohdy některým z nich trochu chybí. Nejen respekt, ale také zájem. Zájem, ten je stěžejní, může vás posunout. Pamatuji si, že si mě tenkrát všiml šéf kvality výroby. Poznal, že tu práci beru vážně, a tak se mě zeptal, jestli bych se o mlékárně a jejím fungování chtěla dovědět víc. Já s nadšením souhlasila, a tak jsem se díky němu dozvěděla věci, o kterých se mi dřív ani nezdálo. Ráda jsem nasávala informace. Takhle jsem to měla už od školy. Dobře jsem se učila, kdybych chtěla, mohla jsem jít i na vysokou…
Proč jste se nakonec do studia vysoké školy nepustila?
Zamilovala jsem se. Nedokázala jsem si představit, že bychom se odloučili. Ale ta láska stála za to. Vzešlo z ní krásné manželství, které mi dalo báječného syna. Svého rozhodnutí ve studiu dál nepokračovat určitě nelituju. Naopak.
Koneckonců – v kariéře vám to nezabránilo. Jak jste se z eléva na ekonomickém úseku vypracovala až na vedoucí kontrolingu?
Postupně. Ze všeho nejvíce mi pomohlo, že jsem se v ekonomické divizi pohybovala delší dobu a měla tak možnost všechno si vyzkoušet. Když pak vedoucí účtárny odcházela do důchodu, byla jsem to já, kdo mohl pokračovat v její cestě, protože už jsem věděla, kudy vede. U pozice vedoucí účtárny jste ale nezůstala… Dlouhá léta jsem sbírala zkušenosti a posléze jsem se stala hlavním ekonomickým plánovačem. Zastoupila jsem tak kolegyni, která přešla na jinou pozici. Byl to pro mě velký posun. V roce 1993 přišla privatizace, a tak bylo potřeba dostat velký úvěr. A na tom se člověk ledasco naučil. Pracovalo se v sobotu i v neděli, práce byla přehršel. Ale zvládli jsme to. Za nějakou dobu se vytvořilo oddělení kontrolingu, kde se dávaly dohromady všechny reporty a vazby, které se týkaly zpracování mléka, prodeje výrobků a ostatních činností firmy. Když se hledal vedoucí, bylo třeba, ale by to dělal někdo zkušený. Vážím si toho, že ta karta tenkrát padla zrovna na mě…
Váš pracovní život je protkán úspěchy. Vzpomínáte si, že byste někdy v práci udělala chybu, kterou byste ráda vzala zpět?
No… Udělala jsem velkou chybu.
Vyprávějte mi o tom.
Nikdy na ten omyl nezapomenu. Svého času byla cena mléka pevně daná. Stát měl zájem na tom, aby zemědělci dostali předem stanovenou odpovídající cenu za nadojené mléko. Tato cena se však musela vyplatit i potravinářům, kteří za mléko platili. A aby zemědělci dobře prodali a potravináři dobře koupili, stát cenu vyráběných výrobků na vývoz dotoval. K tomu bylo však zapotřebí kromě jiného vyplnit žádost. Součástí té žádosti byl takový zvláštní formulář týkající se Podpůrného a garančního rolnického a lesnického fondu, zkráceně PGRLF. Pokud se ptáte, co s tímto fondem měla naše mlékárna společného, jistě také tušíte odpověď. Nic. A právě proto tu ten formulář byl – bylo třeba do něj napsat, že nemáme vůči PGRLF žádné závazky. Ačkoliv jsem celou dotační žádost poctivě vyplnila, formulář jsem opomenula.
Proč?
Nepřišlo mi důležité vyplňovat papír týkající se fondu, který s naší mlékárnou vůbec nesouvisí.
Jaké byly následky?
O veškerou dotační podporu na dané čtvrtletí jsme přišli. Šlo o velkou ztrátu. Probrečela jsem celé Vánoce. Byla to veliká chyba, kterou jsem nemohla přenést přes srdce. Tehdejší ředitel pan Domáček mi však hlavu neutrhl a ekonomika podniku se přenastavila tak, že jsme toto těžké období ustáli. V další žádosti jsem už měla formulář pod kontrolou. Jméno toho fondu si budu navždycky pamatovat.
Prozradila jste mi, že už byste mohla být pět let v důchodu, a přesto nejste. Jak vypadá vaše pracovní náplň dnes?
Dneska mám nad chodem oddělení kontrolingu spíše takový dohled. Moje pracovní pozice se jmenuje „kontrolor-senior“. Snažím se svým nástupkyním postupně předávat veškeré zkušenosti, které jsem za ta léta získala. Některé poznatky ovšem tak jednoduše předat nelze. Při pohledu na některá data a čísla mě napadají myšlenky či souvislosti, které kolegové nevidí. Ani nemohou. Všechno chce svůj čas.
Dokážete popsat, jak se práce v ekonomickém úseku za těch padesát let proměnila?
Před padesáti lety se člověk neobešel bez inkoustového pera. Nesmělo se gumovat. Když se udělala chyba, škrtalo se. Inkoustové pero, papír a kalkulačka byly základní pracovní nástroje každé účetní. Pamatuji, že moje první kalkulačka nebyla na elektriku, ale měla v sobě zabudovanou takovou „kličku“, kterou bylo potřeba ručně otáčet. Dneska je to trošku jinak. Moderní technologie šetří lidem veliké množství času.
Moderním technologiím dáváte zelenou. Existuje však něco, co si s sebou nesete ze staré doby a nedáte na to dopustit?
Nedám dopustit na papír. Jsem prostě papírák. Jestliže máte věci pouze v počítači, hrozí, že vám klekne a o data přijdete. Když vstoupíte do mé kanceláře, všimnete si, že na papíru vedu naprosto vše. Nevadí mi chodit do archivu, kam důležitá data ukládám. Papír je zkrátka jistota. A navíc – lépe se v něm orientuji. Krásně si ho roztáhnu a na první dobrou najdu vše, co potřebuji. Když člověk překlikává mezi několika otevřenými okny na počítači, hrozí, že se v nich ztratí.
Občas se setkávám se stereotypními představami lidí o tom, že práce v účtárně je trochu nuda. Můžete je přesvědčit o opaku?
Není to nuda, je to dobrodružství. Pro mě všechny ty cifry už dávno nejsou jen „čísla“. Ukrývají se pod nimi jednotlivé příběhy naší firmy. Podívám se na ně a hned vím, co se ten který měsíc v naší fabrice odehrálo a jak asi budou vypadat následující dny. Čísla ukazují, kdy se dovezlo mléko a v jaké kvalitě, prozradí, zda se vyklopila po cestě cisterna či jestli se něco rozbilo. Každý jednotlivý příběh dokážu skrze čísla odvyprávět.
Je účetnictví mlékárny v něčem jiné než účetnictví jiných podniků?
Každý den do firmy proudí litry dobrého čerstvého mléka. A je otázkou, co z nich vyrobíme. Musíme se vždy přizpůsobit trhu a aktuální situaci. Je to výzva. Mlékařina je navíc specifická v tom, že se nákup mléka vede po celý měsíc pouze v litrech, v penězích se jeho hodnota nepočítá. Litry mají nějakou tučnost, bílkovinu a další hodnoty, které je třeba sledovat. Rozbory mléka jsou prováděny v centrální laboratoři a na základě zjištěných hodnot po ukončení měsíce se teprve počítá hodnota mléka v penězích. Konečný výsledek toho, zda byl ten který měsíc úspěšný, člověk vidí vždy až na konci sledovaného období. S těmito výsledky pak může pracovat a přizpůsobit se jim. To mě zajímá, baví a těší. I po padesáti letech.
Prozradíte mi váš recept na šťastný pracovní život?
Základem všeho je dobrý kolektiv. Pokud máte v práci ty správné lidi, je radost se do ní vracet. Moji kolegové jsou skvělí. Stojí při mně a podporují mě. Práce však člověka také musí bavit. Osobně si s čísly rozumím už od mládí. Ale to samo o sobě nestačí. Je potřeba neusnout na vavřínech, jít s dobou a neustále se rozvíjet a posouvat dopředu. Vždy jsem jevila upřímný zájem o to, naučit se nějakou novou věc. Vzpomínám si na nejrůznější školení, která jsem trpělivě absolvovala. Nově nabyté informace jsem okamžitě převedla do praxe, což mi mnohdy ušetřilo spoustu času i energie. Člověk by měl být stále připraven učit se nové věci.
Co byste popřála Mlékárně Hlinsko do budoucích let?
Přála bych jí, aby byly její výrobky stále tak oblíbené jako doteď. Hodně zákazníků, hezkých nápadů a nových povedených produktů, které sklidí dalších úspěch.