Se Alešem Louckým z podniku DZV NOVA spadajícím pod ZZN Pelhřimov jsme natočili dvanáctidílnou sérii krátkých videí s názvem Zemědělcův rok. Nešlo si nevšimnout, že je to srdcař a svou práci má fakt rád. Předčtěte si s ním rozhovor nejen o zemědělství.
Kdo tě k zemědělství přivedl?
Zemědělcem jsem se stal díky tátovi. Když jsem byl malý kluk, často jsme spolu jezdívali po polích. Sledovali jsme, jaké práce tam zrovna probíhají a co za stroje tam jezdí. Táta sice zemědělec není, ale má k tomu odvětví citovou vazbu, kterou se mu podařilo přenést i na mě.
Co tě na zemědělství baví ze všeho nejvíc?
Ten přesah. Zemědělství není jenom práce. Naplňuje mě fakt, že něco dělám pro svůj stát a v konečném důsledku také pro celou zemi. To je vážně pěkný pocit. Kromě toho – kdo může říct, že řídí jeden z největších strojů, které na této planetě existují? A pak taky – ta práce je zkrátka celkově hezká. Dělá mi radost.
Když se posuneme konkrétně do DZV Nova, kde teď už šestým rokem působíš – co tam děláš ze všeho nejraději?
Není nad to, když si člověk sedne do kabiny traktoru. To je takový můj vnitřní svět. Tam jsem „doma“ a nejšťastnější. Ale nemyslete si, ne vždycky je to taková pohoda. Člověk při práci musí i přemýšlet.
Nad čím v kabině traktoru přemýšlíš?
Jakmile se v terénu objeví kopce, člověk se dostane do svahu, je potřeba dopředu vymyslet strategii pro to, aby se se strojem nepřevrátil. Správně si nadjet, zvolit vhodnou rychlost, neustále kontrolovat terén. Jakmile zaprší, stačí málo a člověk může snadno zapadnout. Jezdíme těžkými stroji, jejich váhu musíme respektovat a dbát na to, abychom byli k nim, a především pak ke krajině šetrní. Přece jen – nikdo nemá zájem na tom, aby ho kolegové tahali z bahna.
Je to někdy adrenalin?
Je to adrenalin. Záleží na tom, co zrovna děláme. Jeden příklad za všechny – když se dělaly senáže, řezačka za mnou jezdila opravdu na těsno, byla mi takzvaně „za zadkem“. Člověk musel být v tempu, žádné zastavování. Jinak by se mi do toho zadku zakousla.
Co bys dělal, kdybys nebyl zemědělcem?
Popravdě si to dokážu jen těžko představit. Zemědělství je pro mě srdcovka. Ale kdybych si musel vybrat…Mým velkým koníčkem jsou motorky. Pokud bych na to měl čas a peníze, věnoval bych se asi motocrossu. Anebo bych si udělal profesák a šel bych jezdit kamionem. Jinými slovy – jistě bych zůstal u techniky a u strojů.
Umíš si představit, že bys byl zemědělcem i v té době, kdy ještě moderní technika byla v plenkách, například několik desítek let zpět?
Musím říct, že bych v té době asi úplně žít nechtěl. Na druhou stranu – klidně bych si to krátkodobě vyzkoušel, mohla by to být zajímavá zkušenost. Jsem ale rád, že žiju tady a teď a mám k dispozici všechny ty technické vychytávky, které nám dnešní doba v zemědělství nabízí.
Které období máš v rámci celého roku v zemědělství ze všeho nejradši?
Nejvíc mě baví květen, když se sečou trávy. Z nich děláme to nejlepší krmení pro naše krávy. Vlastně se mi líbí celý ten travní koloběh. Nejdříve je potřeba trávy posekat. Pak se shrnou do pěkných rovných řádků. Potom přichází na řadu řezačka, která řádky posbírá. Následně se vše doveze na silážní žlab. Mám dobrý pocit z toho, že se podílím na kvalitě krmiva, které následně dáváme našim zvířatům.
A já myslela, že se tvoje odpověď bude točit okolo žní. Jaké vůbec byly ty poslední?
Abych to uvedl na pravou míru – žně mám taky moc rád, ale trávy u mě vítězí na plné čáře. Letošní žně dopadly dobře. I když červenec skoro celý propršel, pak se počasí umoudřilo a my jsme mohli jet v srpnu naplno. Vše se zvládlo dobře a zavčasu. Ke konci srpna už bylo „po“.
Je něco, co tě na práci zemědělce nebaví?
Když je venku všechno hotové a práce je míň. K tomu dojde každý rok v zimě. To už doslova odpočítávám dny v kalendáři, až se budu moc rozjet zase do polí a začít například s jarním přihnojováním.
Co ti proběhlo hlavou, když jsme tě oslovili, že bychom s tebou chtěli točit Zemědělcův rok?
Vůbec jsem nevěděl, co od toho čekat. Nejsem zrovna „herecký typ“. Líbila se mi ale myšlenka, že bychom díky tomu mohli zemědělství zase o kousek více přiblížit lidem.
Setkal ses po zveřejnění jednotlivých dílů s nějakými reakcemi od lidí na sociálních sítích?
Prakticky od samého začátku toho projektu mi začali přibývat noví sledující. Lidi to zaujalo. Dokonce se mi ozvali nějací kluci, co točí videa se zemědělskou technikou, jestli bychom společně nemohli natočit video na YouTube. Po dohodě s vedením v našem podniku jsem na to kývnul. Přišlo mi i pár soukromých zpráv od mladších kluků, kteří chtěli poradit s konkrétními zemědělskými pracemi. Ptali se mě třeba na nejlepší typ podrýváku apod.
AGROFERT se snaží zemědělství podporovat všemi směry. Slyšel jsi o soutěži Mladý zemědělec?
Slyšel. A je dobře, že existují projekty, které mladé lidi motivují, aby se zemědělství věnovali. Zvlášť v dnešní době, kdy se lidé přesouvají z vesnic do měst a tradičnímu zemědělskému způsobu života se čím dál více vzdalují. Spoustu z nich nikdy na vlastní oči nevidělo ani slepici.
Najdou se i dneska děti, co se na pole chodí dívat na traktor?
Najdou. Mávají nám a občas se přijdou i svézt. Zrovna nedávno jsem vezl kluka, který přišel na pole až ke mně s prosbou, abych ho povozil. Vždy v tomhle vyjdu moc rád vstříc, každý z nás byl jednou malý. Na druhou stranu musím dodat, že takových dětí je daleko méně než dříve.
A čím si to vysvětluješ?
V éře našeho dětství byl traktor absolutním vrcholem techniky. V dnešní době je techniky na každém rohu až až. Všude je elektronika. Mobily, tablety, počítače. Technických podnětů, které na děti působí, je tedy až dost. Mezi tím se traktor klidně ztratí.
A jak na tebe koukají dospělí – například když tě potkají na silnici?
To je takový náš věčný folklor. Traktor má omezenou rychlost pohybu po silnici a ne každý pro to má pochopení. Setkávám se s různými reakcemi. Někdo hejtuje, někdo se usměje a mává. Lidi jsou různí. Ale i mezi dospěláky se najdou tací, kteří nám fandí a rádi se s námi svezou. Výjimkou nejsou ani nejstarší generace. V tu ránu mají zážitek, který je v čase vrátí desítky let zpátky.
Co bys vzkázal mladým lidem, kteří stojí před rozhodnutím, zda se stanou zemědělci?
Zemědělství je krásná práce. I když je to časově velmi náročný obor, jedno je jisté. Žádný den nikdy není stejný a člověk je v neustálém kontaktu s přírodou. Zapojí hlavu i ruce a může po práci domů odcházet s pocitem, že se přímo podílí na obživě lidí téhle země. Hezčí práci bychom asi těžko hledali. Doporučuju všema deseti.