Agrofert nepodniká kvůli dotacím

22. 1. 2019

Rozhovor vyšel v deníku Právo dne 18. ledna 2019.

x Bruselští auditoři už v Praze kontrolují dotace a prověřují možný střet zájmů premiéra Andreje Babiše. Ten ale vlastněné firmy už předloni v únoru převedl do svěřenských fondů. Většina lidí ale neví, co to znamená, a jak to funguje?
Vkladem majetku do svěřenských fondů, v našem případě akcií, se zakladatel vzdává svého vlastnictví. Přestává být vlastníkem a zanikají mu práva majitele. Veškerou starost o majetek tak přenechává správcům fondu. Celé fungování je velmi dobře ošetřeno. Svěřenské fondy fungují v řadě zemí světa. Česká republika tím není nijak výjimečná, svěřenských fondů je u nás přes tisíc.

x Kolik firem bylo do svěřenských fondů převedeno?
V koncernu Agrofert bylo na konci roku 2017 na 234 firem. A do svěřenských fondů byly převedeny akcie Agrofertu. Fondy aktuálně existují dva. Vše je zapsáno v rejstříku a vedeno přesně v souladu se zákonem. Ve fondech jsou kromě akcií Agrofertu ještě akcie koncernu SynBiol.

x Studie právní služby Evropské komise ale loni koncem listopadu dospěla k závěru, že premiér Agrofert stále ovládá a z činnost profituje. Kontroly pak mají probíhat zpětně až do roku 2012.
Andrej Babiš udělal přesně to, co po něm české zákony chtěly a vyžadovaly. Akcie dal do svěřenských fondů, které neřídí ani neovládá. Dotace čerpáme podle zákona. Stále trváme na tom, že na naší straně je vše podle českého i evropského práva.
Nevidíme jakýkoli právní důvod, proč bychom měli čerpání dotací zastavit, či dokonce dotace vracet. Troufám si tvrdit, že auditoři Evropské komise nemohou dojít k závěru, že by něco bylo v nepořádku. Samozřejmě jsme připraveni auditorům poskytnout plnou součinnost, pokud se na nás obrátí. Za poslední roky od vstupu pana Babiše do politiky u nás bylo tolik kontrol od všemožných úřadů, že nás pár dalších navíc už nemůže nijak překvapit. Pro zajímavost – třeba finanční úřady u nás provedly během jeho působení ve státní exekutivě celkem 319 daňových kontrol a místních šetření.

x A obrátili se bruselští auditoři na vás?
Zatím o ničem takovém nevím a nikdo nás nekontaktoval. Prosincové usnesení Evropského parlamentu vnímáme jako pokyn směrem k Evropské komisi – prověřte v České republice dotace pro skupinu Agrofert. Rozumíme tomu tak, že jde o kontrolu u českých úřadů, které jsou administrátory dotací, nikoli přímo u nás.

x Zpřísněná pravidla pro střet zájmů platí v EU od loňského srpna. Přitom existuje několik českých právních analýz, které střet zájmů premiéra vylučují. Proč to Brusel vlastně znovu šetří?
Protože se někomu hodí, aby toto téma bylo neustále ve veřejném prostoru, dokonce v celoevropském veřejném prostoru. Osobně si ale myslím, že evropské instituce nebudou analyzovat jen situaci u nás. Ono se to týká celé Evropy a bude zajímavé sledovat, jak se k tomu postaví další země EU. Na celé věci je ale nejzajímavější, nebo možná spíš nejsmutnější, politické pozadí. Náš bývalý akcionář vadí svým politickým oponentům, kteří se jej za každou cenu snaží dostat z politiky, tak to zkouší i přes útoky na Agrofert. Nejdřív vymysleli zákon „lex Babiš“, proto byly akcie Agrofertu a SynBiolu vloženy do svěřenských fondů. Jenže ti samí oponenti pak zjistili, že jim to politicky nepomohlo, tak do celé věci zatáhli Evropský parlament a Evropskou komisi. Pochopitelně – dostanou totiž mnohem větší publicitu. No a Evropská komise z opatrnosti nemůže dělat nic jiného než celou věc prošetřit. Proto se auditoři do Česka vydali.

x A vy se divíte, když firmy premiéra, který rozhoduje o veřejných penězích, pobírají obrovské prostředky na dotacích?
Agrofert není firma pana Babiše, není jejím vlastníkem a ani ji neovládá. Z dotací se v posledních letech stalo skoro sprosté slovo. Někteří lidé se roky snaží vyvolat dojem, že Agrofert je na dotacích závislý. Ale to není pravda. V Agrofertu nepodnikáme kvůli dotacím. Náš byznys táhnou hlavně chemické továrny a obchod. Dotace navíc nejsou peníze, které by nám zůstávaly v kapse. Jde o uhrazení části nákladů. Dotace existují proto, aby mohli zemědělci prodávat třeba mléko za 8 Kč/litr a přežili. My bychom byli spokojenější, kdyby žádné dotace nebyly, a za mléko jsme dostali 10 korun. Odpadla by obrovská byrokracie. To by se ale muselo stát všude – i mimo Evropu. Vedle toho jsou investiční dotace, které jsou vždy vázány na vlastní investované prostředky. Než něco dostanete, musíte sám investovat. Ale zpět k vaší otázce. Agrofert by měl úplně stejné dotace, i kdyby Andrej Babiš v politice nebyl. Naši kritici rádi říkají, kolik peněz dostáváme na dotacích, ale nikdo už neříká, že státu mnohonásobně víc vracíme na daních a na odvodech sociálního a zdravotního pojištění.

x Koncem minulého roku ale Brusel vyplácení dotací pro Agrofert pozastavil. O kolik peněz tak holding přišel?
Celá ta akce je od počátku velmi zvláštní. Začalo to chybným překladem vyjádření pana komisaře Oettingera o tom, že Česku zastaví všechny dotace. Česká média to okamžitě převzala s rovnítkem „kvůli Agrofertu přijde Česko o všechny dotace“. Najednou byl Agrofert za největšího zločince. Pokračovalo to tak, že Česká tisková kancelář musela následující den vydat opravu své vlastní zprávy . My jsme však o nic nepřišli, protože se přijaté žádosti teprve hodnotí. Takže veškeré snažení některých lidí a veškerý křik kolem toho jim byl ve výsledku k ničemu. Rád bych zdůraznil, že Česká republika kvůli Agrofertu nepřijde na dotacích ani o jedinou korunu.

x Evropská komise v této souvislosti ale hovořila o 2,1 miliardách korun. Jak k tomuto číslu dospěla?
To je mylná informace. Co je mi známo, tak Evropská komise o ničem takovém nehovořila. Dotací je, jak už bylo řečeno, celá řada druhů – investiční, národní, evropské, nárokové… Jen to ilustruje, jak dnes kdokoliv vytrhne nějakou číslovku z kontextu, chytne se to v médiích a ostatní s tím operují jako s hotovou věcí. Pokud se ale mluví o zastavení investičních dotací, tak v roce 2017 Agrofert získal v této oblasti ze zdrojů EU 174 milionů Kč.

X A co zemědělské dotace? Těch pobírá Agrofert ze všech nejvíc.
To je mediální zkratka. Agrofert dostává zhruba o 30 procent méně zemědělských dotací v porovnání s tržbami, než jaký je průměr v ČR. Důvod? Na rozdíl od jiných zemědělců jsme zachovali rostlinnou i živočišnou výrobu, zaměstnáváme spoustu lidí, takže při stejných dotacích realizujeme větší tržby. Navíc jako velká firma máme v mnoha dotačních titulech různá omezení snižující dotace. My to respektujeme, na trhu mají mít místo jak velcí, tak i malí zemědělci.

x U některých přímých plateb třeba na hektar nebo hospodářské zvíře přece nemůže jít o střet zájmů. Mají na ně nárok všichni, kteří podmínky splní.
U tzv. nárokových dotací, o kterých mluvíte, by vyloučení Agrofertu znamenalo porušení rovnosti před zákonem. Uvidíme tedy, co se stane. My jsme dodrželi vše dle „lex Babiš“, tak bychom se v krajním případě asi museli bránit i soudně. Nelze jaksi měnit pravidla za pochodu, kdy někomu nejdřív řeknete, že „vše je v pořádku“, pak mu řeknete „asi to platí“ a nakonec „ne, tobě nic, ale ostatním ano“. To by byl právní Absurdistán a hlavně prolomení jednoho z pilířů právního státu, tedy nemožnost retroaktivity.

x Na nárokové dotace vám ale Brusel podle dostupných informací sáhnout nechce. Jde spíše o ty investiční…
Média píšou, že Bruselu jde asi o investiční dotace. Zásadní datum je loňský 2. srpen, od kdy platí nové nařízení Evropského parlamentu. Žádosti o podporu přijaté po tomto datu se běžným postupem kontrolují a domnívám se, že nyní se jen čeká na výsledky auditorů z Bruselu.
Též u investičních dotací obecně platí, že dotační prostředky jsou vázány na vlastní investované peníze. Spočítali jsme, že za posledních 11 let jsme v Agrofertu investovali z vlastních a úvěrových prostředků 102 miliardy korun, tedy obrovskou sumu. Přitom podíl dotací na těchto prostředcích činil jen 3,2 procenta.  

X Do čeho jste zmíněné miliardy investovali?
Do zemědělských podniků, které se zásadně modernizovaly, do chemického průmyslu, který je ohleduplnější k životnímu prostředí, do nových technologií, do areálů výrobních podniků. Těch akcí byly stovky. Mnoho firem jsme přebírali v žalostném stavu a dnes z nich jsou podniky, které konkurují firmám ze západní Evropy, importují tam, ale zisk zůstává tady v České republice. Z posledních investic mohu zmínit Kostelecké uzeniny nebo Penam, nové prostory pro Vodňanskou drůbež, novou válcovnu ve Fatře či ekologizaci energetického zdroje v Synthesii. Vedle toho jde o menší projekty, jako třeba o výstavbu kravínů včetně moderních dojíren. Takové jsme vloni postavili tři zcela bez dotací. Kromě toho investujeme i v zahraničí.

x Ovlivnilo zastavení dotací loňské hospodářské výsledky Agrofertu?
Vůbec nijak. Pokud bychom byli vyloučeni z dotačních titulů, týkalo by se to nejspíš investic, které bychom odložili či nerealizovali. Myslím si ale, že by to mělo dopad na další soběstačnost České republiky v oblasti živočišné výroby. V ní Česko po roce 1989 soběstačnost ztratilo. A domnívám se ale, že by se tento ukazatel ještě dále zhoršil, pokud bychom byli z investičních dotací skutečně vyloučeni. Totiž – není tu mnoho firem, které by daly půl miliardy na investici do chovu prasat. Na jejich seznam by vám stačila jedna ruka. My jsme přitom do chovů prasat hodně investovali, poslali jsme pracovníky na zkušenou do Dánska a dnes máme perfektní výsledky farem, které jsou srovnatelné s předními chovy prasat v západní Evropě.

X Kromě Agrofertu žádní jiní zemědělci prasata nechovají?
Samozřejmě ano, ale není jich mnoho, protože se dnes živočišná výroba zemědělcům příliš nevyplácí. Agrofert svůj úspěch staví na vertikální struktuře firem, které na sebe navazují. Říkáme tomu „z pole až na vidličku“.
Máme zemědělskou prvovýrobu, chovy i masokombináty. Navíc bych řekl, že máme velmi dobré vztah se zemědělskou konkurencí. Do sektoru, který byl ještě před 10 lety pro banky rizikový, jsme přinesli finanční stabilitu. Jsme pro ostatní firmy v ojedinělé dvojroli – nakoupí u nás vstupní suroviny, třeba hnojiva nebo osiva, a současně od nich vykoupíme jejich výstupy, tedy mléko nebo obilí.

X To vypadá, že Agrofert je rozkročen skoro všude…
To je nesmysl, který se léta traduje. Jsme sice velká skupina, ale hospodaříme na necelých 3 procentech zemědělské půdy v ČR, z velké části v nájmu. Zbytek je naše konkurence. Krásně je to vidět, třeba když kvete řepka. Všichni křičí: Babiš! Jenže 95 procent pěstované řepky je naší konkurence. Vykupujeme ji, to ano, ale mohli bychom ji možná levněji dovést z Rumunska nebo Ukrajiny. Ale neděláme to, protože stojíme na straně tuzemských zemědělců, nikoliv dovozu.

x Kolik má dnes vlastně Agrofert zaměstnanců?
V České republice patříme k největším zaměstnavatelům v soukromém sektoru, zaměstnáváme přibližně 24 tisíc lidí. Pokud připočteme i pracovníky v zahraničí, máme dohromady přes 33 tisíc zaměstnanců.

x Potýkáte se podobně jako jiné firmy s jejich nedostatkem?
Ano, bohužel. Chybí nám především odborné profese ve výrobě. Chemici, technologové, řezníci, pekaři nebo lesní operátoři. Snažíme se to řešit spoluprací se školami a vlastními vzdělávacími programy.

x A co Čapí hnízdo? Dotace - 50 milionů byla vrácena, vyšetřování ale zřejmě stále neskončilo?
Především jde o záležitost, která se netýká přímo Agrofertu, ale naší sesterské společnosti Imoba, takže informace mám jen velmi omezené. Navíc celou věc prověřuje policie, proto ji nemohu detailně komentovat. Vezměte si ale dvě velmi podobné kauzy, které v minulých letech zabíraly mnoho prostoru v médiích – korunové dluhopisy, které svého času otřásaly dokonce vládou, a údajné ovlivňování veřejné zakázky v naší firmě Agrotec. Někteří novináři by nás nejraději viděli bez soudu za mřížemi. Jenže první věc policie odložila s tím, že se žádný trestný čin nestal. V druhé kauze jsme nedávno byli soudem, zatím nepravomocně, zproštěni viny. A média mlčí! Veřejnoprávní obzvlášť! Platí totiž „dobrá zpráva o Agrofertu, žádná zpráva“. V opačném případě bychom byli v médiích pořád.