Reakce na článek Euro „Více polí, více peněz“ z 16. října 2017

19. 10. 2017

Níže uvádíme několik bodů k článku, jež bychom rádi uvedli na pravou míru, protože jsou v textu pana Brože buď zkresleny, zavádějící nebo vytrženy z kontextu.

1. Maximální velikost projektu v PRV: navýšení velikosti projektu na 150 milionů Kč bylo strategické rozhodnutí, na kterém se shodla odborná zemědělská veřejnost. Z praxe je však vidět, že takto velké projekty nemají velkou šanci na úspěch a že projekty, které se v rámci dotačních výzev ucházejí o prostředky v kategorii ,,nad 5 milionů Kč“, uspějí skutečně jen tehdy, pokud jsou těmi nejlepšími z pohledu předem daného bodového hodnocení ministerstva zemědělství.

2. Třídírna vajec ve Vejprnicích: třídírna mohla vzniknout jedině proto, že koncern AGROFERT investoval do tohoto areálu 135 milionů Kč, což za předchozího majitele ve Vejprnicích neudělali. Moderní provoz zrychluje cestu vajec k zákazníkovi a usnadňuje distribuci vajec do maloobchodních řetězců. Nová třídírna umožňuje snazší obchod s vejci tuzemské provenience, což snižuje závislost ČR na dovozech vajec.

3. Čerpání dotací v letech 2014 – 2017: autor článku podsunuje čtenáři mimořádnou úspěšnost čerpání dotací koncernem AGROFERT v době, kdy byl Andrej Babiš členem Vlády ČR. Jenže výše čerpání dotací má původ jinde a je prozaický: je to dáno pouhou časovou posloupností žádostí, schvalování a čerpání dotací v období let 2007 až 2013. Jeden příklad za všechny: stovky milionů korun na ekologizace energetických zdrojů, které společnosti koncernu AGROFERT obdržely v roce 2014 a 2015 schválil ministr Chalupa (ODS) už v roce 2012. Tyto projekty dosahují mimořádných ekologických přínosů pro Českou republiku a její ovzduší a Ministerstvo životního prostředí ČR v této politice pokračuje mnoha různými směry již řadu let, a to pro velké i malé zdroje emisí (teplárny, továrny, ale i tzv. kotlíkové dotace a Zelená úsporám).

4. Vykázané dotace: jsou to takové dotace, které účetně patří do příslušného kalendářního roku. Zejména u provozních dotací v zemědělství jsou někdy vypláceny až v kalendářním roce následujícím (z procesních důvodů). Účetně se s nimi ale pracuje pro dané účetní období. Jde tedy o otázku rozlišení kalendářního a účetního roku a tím i správného zaúčtování (vždy ověřeno auditem) – nikoliv o otázku rozhodnutí schválení dotace a prodlevě u proplacení po realizaci.

5. Biopaliva: podpora na přimíchávání biopaliva do pohonných hmot vůbec nesměřuje do koncernu AGROFERT a zásadně se ohrazujeme proti spojování našich veřejných podpor s tímto tématem. Odbyt společnosti PREOL je řízen trhem, nikoliv dotacemi. Výrobci PHM mohou nakupovat kdekoliv. S ohledem na historický a celoevropský vznik povinnosti přimíchávat biosložku do paliva považujeme spojování této tématiky s AGROFERTem za účelové.

6. Podnikání v zemědělství: zemědělské společnosti koncernu AGROFERT podnikají na venkově odpovědně, ve snaze prospět svému okolí, udržovat krajinu pro budoucí generace a hospodařit s moderními stroji. Zaměření zemědělské produkce jen s ohledem na dotace, tedy pěstovat jen ty plodiny a chovat jen ta zvířata, u nichž jsou nejvyšší dotační sazby, tak to opravdu není náš způsob práce. To lze mimo jiné dokázat na nízké výměře obhospodařované půdy v méně úrodných oblastech (tzv. LFA), kde je sice vyšší dotace, ale zato se jedná o půdy s nižšími výnosy a obtížnější dostupností pro techniku. Nebo na uplatňování pětihonného osevního postupu (tedy střídání plodin), případně na tom, že řepku ozimou společnosti koncernu AGROFERT pěstují jen na 17 % rozlohy obdělávané zemědělské půdy a na celkové výměře půdy oseté řepkou ozimou v ČR se společnosti koncernu AGROFERT podílí jen z necelých 5 %. To jsou čistá fakta. A takovýchto příkladů lze najít mnoho. Nutno dodat, že kdyby nebylo koncernu AGROFERT, tak by se už dávno nechovali vepři v České republice a byli bychom zcela závislí na dovozu.

7. Investiční pobídky: ty jsou podmíněny kompletní realizací projektu, kterou na počátku žadatel celou zafinancuje. To pan Brož čtenářům jaksi zamlčel. Dále je pak potřeba vykázat dodatečný zisk z projektu, ze kterého je možné deset let po dokončení investice platit nižší daň, a to až do celkové výše daňové slevy (pobídky), která byla dříve 40 % a u žádostí od poloviny roku 2014 to je dokonce jen 25 %. Jinými slovy: aby společnost vůbec mohla daňovou pobídku využít, tak musí sama dosáhnout extra zisku. A tato situace není nikde nikým garantována. Investiční pobídka tedy automaticky neznamená, že by ji daná společnost mohla jen tak využít. Toto redaktor Brož také nezmiňuje, byť jde o zásadní informaci.